Kramule Karel

Během let 1950 až 1990 působil v oboru užitého umění (výstavní scénografie) a souběžně se věnoval malbě, kresbě a serigrafii. Narodil se 7. září 1920 v Nové Pace v Podkrkonoší. Ještě před ukončením tamní měšťanské školy začal pracovat ve Fabiánově umělecké tiskárně v Nové Pace, kde se vyučil sazečem a typografem.

V letech 1939 až 1944 studoval na zlínské Škole umění u profesora Rudolfa Wiesnera a Karla Hofmana. Toto studium bylo určující pro jeho další umělecký vývoj a uplatnění na poli architektonického a výtvarného řešení výstav spotřebního zboží pro tehdejší podniky zahraničního obchodu. Zde začal spolupracovat s architektem výstavního oddělení firmy Baťa architektem Josefem Jiřičným.

V období 1945 až 1949 absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, obor monumentální malba u profesora Josefa Kaplického, ještě jako student VŠUP pracoval pro Divadla satiry a divadlo Mladých diváků. Navrhoval jevištní kulisy, kostýmy a plakáty. V rámci studií také navštívil Dánsko a Švédsko (1946-47), kde se rychle rozšiřoval nový obor průmyslový design.

V roce 1948 Karel Kramule uzavřel sňatek s Jaroslavou Dontovou, manželům se narodila dcera Dana a v roce 1951 syn Jan. Po ukončení studií na VŠUP Praha v roce 1949 až do roku 1952 působil ve výstavním oddělení PZO Centrotex. Tady se stal autorem nebo spoluautorem výstavních expozic na mezinárodních veletrzích ve Stockholmu, Izmiru, Bruselu a Miláně.

Podnik zahraničního obchodu Centrotex ruší svoje výstavní oddělení a Karel Kramule dostává nabídku na pobyt v Íránu. V letech 1952 až 1955 odjíždí i s manželkou a oběma dětmi do Teheránu, kde působí jako obchodní delegát Centrotexu na čs. vyslanectví v Íránu a souběžně kreslí a maluje; zachycuje místní lidi, každodenní život, ale i tragické výjevy z období politického převratu v Íránu.

Po návratu do Prahy se vrací k volné výtvarné tvorbě a samostatně působí v oboru užitého umění – výstavnictví. Navrhuje veletržní expozice pro další podniky zahraničního obchodu jako Merkuria, Motokov, Kovo i Centrotex. Kramule byl autorem nejen architektonického řešení těchto výstav, ale i grafického designu. V jeho realizacích se objevovaly prvky typické pro tvarosloví nastupujícího bruselského stylu (struktury atomů, výrazné geometrické tvary, trojúhelníkové motivy, pastelové barvy), mezi jeho oblíbené materiály patřily lehké skleněné vitríny, odlehčené příčky, byla použita moderní typografie i práce s velkoformátovou tzv. solarizovanou fotografií.

Podle literatury realizoval více než 150 výstav doma i v zahraničí: např. Lipsko (1955); Kolín n. R. (1957, 60); Sofia, Bělehrad, Varšava, Moskva (1959); Frankfurt n. M. (1960); New York (1961); Peking (1962) ad. Na domácí scéně navrhl expozici pro muzeum v Prostějově (expozice J. Wolkera) a spolupracoval na rekonstrukci Leninova muzea v Praze. Věnoval se i průmyslovému designu. V letech 1963-65 navrhl vývojovou řadu radio vysílaček (kapesní, kabelkové, autostanice, dispečerský pult, mikrofony a sluchátka) pro Teslu Pardubice.

Co se týče volné tvorby byl velmi aktivní v roce 1966, kde jsou zřetelné dvě polohy. V jedné pracoval s frotáží, voskovým pastelem překrývaným barvou, tam převládají temné odstíny, hluboké modře a volný malířský rukopis. Zcela odlišné jsou geometrické struktury výrazné barevnosti, v nichž se vrátil l k íránskému pobytu. V tomto období autor hledá svůj výtvarný jazyk a jeho práce vstřebávají dozvuk každodenního modernismu a poválečné abstrakce.

V březnu roku 1968 Kramule na základě nesouhlasu s politickým směřováním Komunistické strany Československa ze strany vystoupil. Toto rozhodnutí mu postupně znemožnilo další profesní uplatnění v oblasti výstavnictví, ale i ve volné tvorbě (nemožnost vystavovat). Postupem doby bylo čím dál víc zřejmé, že Karel Kramule, úspěšný, nezávislý a jazykově vybavený profesionál s pozoruhodným rozhledem, který v rámci svého oboru výstavnictví cestoval do mnoha zemí, se kvůli politické situaci dostal do izolace jak profesionální, tak osobní.

Když se v roce 1970 léčil se zánětlivým onemocněním žaludku, pomáhalo mu pití plzeňského piva, proto začal pravidelně navštěvovat malostranské hospody. Tam poznal většinu malostranských sousedů: Karla Pecku, Karla Kosíka, Karla Kostrouna, Jiřího Čutku, které později zval na výstavy v zahradě jeho ateliéru. V 80. letech se seznamuje se švýcarským velvyslancem a ten se i s dalšími kolegy z diplomatického sboru stane pravidelným návštěvníkem těchto zahradních výstav. Karel Kramule tak získal možnost svoje práce neoficiálně vystavovat a prodávat. Zahrada jeho ateliéru se stala námětem povídky Garden party z knihy Malostranské humoresky Karla Pecky, ale svým způsobem i jistým fenoménem; malým svobodným územím umění přímo pod Pražským Hradem.

Od 70. let tehdy již padesátiletý umělec sleduje tři výtvarné disciplíny malbu, kresbu a grafiku (serigrafii). V malbě postupuje od figurativních a geometrických struktur k čistě abstraktním polohám. V kresbě se pracuje zdlouhavou metodou jemné perokresby, vytváří série kreseb pojmenované nazval Struktury, Vzpomínky a Malostranské motivy a cyklus serigrafií Botanical. Během dalších dvaceti let se mu podařilo vytvořit ještě poměrně rozsáhlý konvolut prací jak v malbě, tak v kresbě a grafice.

Životní příběh umělce Karla Kramule byl poznamenán, ostatně jako u moha jiných, politickými a společenskými okolnosti, kterými poválečné Československo procházelo. Často to jeho tvorbu vychýlilo neočekávaným směrem. Dílo absolventa Školy umění ve Zlíně a Vysoké umělecké školy v Praze přineslo pozoruhodné výsledky na poli československého výstavnictví, kde kvalitní odborné školení proměnil ve špičkový profesionální výkon.

Zdraoj: web autora