nar. 1979 Vyučený automechanik, výtvarný a počítačový autodidakt, originální slovenský umělec

Výstavy: Kaleidoskop/galerie ArtInBox Praha - výstava kreseb a manipulovaných počítačových fotomontáží

Aukce pro Gutfreunda - internetová výstava spojená s aukcí na portálu OriginalArte (Galerie Pštrossova 23 a Galerie Artinbox)

Zdánlivě abstraktním Vojtánkovým kresbám, které začaly vznikat na počátku milénia, předcházely psychedelické vize, které si pečlivě zapisoval. Stránky čtverečkovaného papíru zaplnil zleva doprava, seshora dolů, bez odstavců a pomlk nepřetržitým proudem slov, která k němu přicházela stejně naléhavě, jako vizuální představy. „Hlava sochy se pohybovala dole. V tom momentě se nálepka několikrát zvětšila, přelétla přes hlavu a padala do černého prostoru. Když se zastavila, vznikla obrovská zářící plocha, na které byly čtverečky. Plocha se stále zvětšovala, až pukla, a v jejím středu se vytvořil zvláštní spirálovitý otvor. Hlava sochy … letěla dolů, až se před ní objevil čtvercový otvor a napravo další a další. Náhle před ní stála stěna se čtyřmi otvory – když vešla do prvního, vyšla ze druhého, když byla v posledním, vyšla z prostředka vrchní části klece…. Poté jí z uší vyrostla zvláštní křídla a hlava vzlétla vzhůru. Křídla pak zase zmizela a hlava se proměnila v golfovou lopatičku a v otvoru pod ní se objevila hlína. Byla v jamce na golfovém hřišti…“

Vidiny byly natolik hmatatelné, že je Jozef Vojtánek toužil rozpohybovat, ozvučit, přenést je do podoby filmového klipu. Vzhledem k nedostatku prostředků se zpočátku musel spokojit s kresbou tuší a pastelkami, jedné únorové noci loňského roku ale dostal vnuknutí a vybaven fotoaparátem a baterkou se vydal na svůj první „lov“. Nejprve – podobně jako Nápravník – fotografoval reálné předměty, struktury a scenérie – oprýskané, posprejované zdi, industriální fragmenty, dopravní značky, které pak v mobilním telefonu upravoval pomocí běžně dostupných grafických aplikací. Postupem času začal coby výchozí elementy používat jednoduchá loga a znaky dostupné v počítači, které manipuloval někdy až sedmi různými aplikacemi a v poslední době je na tabletu také dokresloval. Současné technologie mu umožňují nekonečné množství kombinací, deformací a variací, které si však stále uchovávají morfologii fraktálů –  sobě podobných, donekonečna se rozvíjejících útvarů, jež jsou základem přírodního tvarosloví. Vznikl tak eklektický postmoderní pastiš, závratný labyrint vizuálních stylů, který navzdory své rozmanitosti stále odpovídá původním halucinatorním představám svého autora. S invezážemi Milana Nápravníka jej pak vedle zarážející podobnosti zdánlivě nesmiřitelných prvků spojuje nejen dominantní princip zrcadlení a vyváření kaleidoskopického obrazu světa, jak ho neznáme, ale především pak ona démonická podoba magické skutečnosti, která se vyjevuje jen vyvoleným.

Terezie Zemánková, Praha, červen 2019