Saudek Jan

* 13. května 1935 Praha Český umělecký fotograf, malíř a spisovatel. Patří mezi nejvýznamnější české umělecké fotografy.

Jeho práce ovlivnila celosvětovou fotografii.

Jedním z příkladů je jeho originální nápad vyfotit torzo nahého muže, který svírá v náručí novorozeně. Tato kompozice je dnes^[kdy?] reprodukována asi stejně běžně jako fotky školních tříd. Jeho původně zavrhovaný svět, komunisty dokonce nazývaný pornografií, dnes vstupuje do života běžných lidí, kteří jeho kompozice spontánně fotografují znovu a znovu. Umělecké vyjádření Jana Saudka „zlidovělo“.

Dlouhou dobu žil Jan Saudek v jediné přízemní místnosti, která mu také sloužila jako ateliér, kde u oprýskané zdi, s oknem vedoucím do dvora, nafotil nesčíslný počet modelů a modelek, všech věkových a váhových kategorií, společenských postavení a osudů.

Většinu svých prací Jan Saudek ručně koloruje.

Uznání se mu ve vlasti, komunistickém Československu, nedostalo, zato byl hojně vystavován a publikován v zahraničí. V době komunistického režimu byl Jan Saudek za svojí vizi režimem perzekvován a stíhán.

Dnes^[kdy?] je Jan Saudek rytířem Řádu umění a literatury, byly o něm natočeny dokumentární a dokonce hrané snímky, jeho práce jsou vystavovány na všech 5 kontinentech.

V roztržce se svojí družkou Sárou Jan ztratil přístup k negativům svých fotografií, které jsou ke stažení, možná ve své celistvosti, na internetu zdarma.

Jan Saudek měl jednoho bratra (dvojče), Karla Saudka.

Dne 13. května 1935 se bankovnímu úředníkovi Gustavovi a jeho ženě v Praze narodila dvojčata Jan a Karel. Jan se narodil jako druhý „a to ho předurčilo být celý život číslo dvě“.^[1] Když v roku 1939 začala v Evropě druhá světová válka byli jako malé děti svědky německé okupace hlavního města. Otec Gustav, který žil ve smíšeném manželství, strávil tři měsíce v ghettu Terezín. Bratři v koncentračním táboře nikdy nebyli.^[2]

Studoval grafickou školu v Praze, od roku 1950 pracoval jako produkční fotograf v tiskárnách a poté začal kreslit. Když dostal svůj první fotoaparát Kodak Beau Brownie, začal také fotografovat.

V letech 1954 až 1956 absolvoval povinnou vojenskou službu. Roku 1958 se oženil s Marií a měl s ní dvě děti Samuela a Davida. Roku 1959 začal používat středoformátový fotoaparát Flexaret 6×6.

Na konci 60. let odletěl do Ameriky, kde se seznámil s Hughem Edwardem, šéfem oddělení fotografie v Institutu umění v Chicagu. Jeho první vlastní výstava se uskutečnila v University of Indiana v Bloomingtonu. Roku 1970 se se svou ženou Marií rozvedl. O dva roky později se objevila „Zeď“, která se stala typickým prvkem jeho tvorby.

Pracoval s nejrůznějšími umělci z celého světa. Vystavoval v muzeu moderního umění v Paříži a vyšla jeho první monografie Svět Jana Saudka. Stal se členem Spolku českých malířů a pořádá mnoho výstav.

Roku 1990 získal francouzský umělecký Řád umění a literatury. Francouzský režisér Jerome de Missolz o něm natočil film Jan Saudek – český fotograf. V jeho životě má důležité místo jeho dlouholetá přítelkyně a zároveň manažerka Sára Saudková, která přijala jeho jméno, i když nebyli oddáni.

Jan Saudek se narodil 13. května 1935 v Praze jako mladší dvojče Karla, dnešního známého kreslíře. Do svých 15 let navštěvoval školu ve svém rodném městě. Jeho otce nacisté odvedli do koncentračního tábora v Terezíně, kde zemřelo jeho dalších 6 bratrů. Z propagačních důvodů o sobě tvrdil, že byl s bratrem 6 týdnů v koncentračním táboře.^[7][2]

Po válce se Jan setkal s americkými komiksy a různými, tehdy ještě neznámými časopisy, kde se dozvídá o světových osobnostech, jako o Evitě Perónové, Margaret Bourke-Whiteové, Eugenu Smithovi či Gisèle Freundové, kterými se inspiroval.^[zdroj?]

První poválečná léta se zajímal o české poválečné umění. V tomto období jej zaujal zpěvák Frankie Lain. Asi v průběhu roku 1950 dostal svůj první fotoaparát.^[zdroj?]

O rok později aranžoval a koloroval jedny ze svých prvních fotografií. Nejprve se setkal s ostrou kritikou od lidí. Kupříkladu jejich rodinný lékař, kterému tyto fotografie Janova matka ukazovala, je okomentoval bez jakýchkoliv servítek, že je to hnusné, kýčovité a nemoderní. Kvůli tomu Saudek na čas přestal s fotografováním. Po několika letech se mu tyto obrázky dostaly do rukou a viděl je opět z jiného pohledu a úplně jinak. Nyní si všímal, jak jsou krásné a jak z nich je cítit dech mládí.^[zdroj?]

V roce 1955 absolvoval základní vojenskou službu. Dnes vzpomíná, jak znovu zažil velký pocit bezmocnosti, neboť byl jednou při nočním vojenském cvičení vyslán s nějakou zprávou a uvízl v pasti drátů. Intenzivně se snažil ze zamotaných drátků zoufale vyprostit. Tato bezmocnost jej prý provází po celý jeho další život.^[zdroj?] Ke konci padesátých let začal být s bratrem ovlivněn Itálií, sledovali italské filmy a jezdili spolu na italském skútru. V roce 1959 se oženil s Marií, od které dostal fotoaparát Flexaret 6×6, se kterým pracuje dodnes. S Marií měl 2 syny, Samuela a Davida.

V šedesátých letech se mu dostal do rukou katalog výstavy Family of Man (Lidská rodina), která ho inspirovala, a předsevzal si, že takovou knížku o rodině člověka nafotografuje také. V této době také se začínaly ve světě hudby objevovat jména zpěváků, jako jsou Roy Orbison, The Rolling Stones s jejich písněmi I can’t get no satisfaction, což udělalo na Jana obrovský dojem. Byla to doba rock and rollu, který rád tancoval.^[zdroj?]

Ke konci šedesátých let začal cestovat, navštívil New York a mnoho významných míst, které na jeho tvorbu působily. Jeho cestování a zvláštní způsob života se odrazil v tom, že když se vrátil domů z cest, děti ho nepoznávaly. V této době se zároveň setkává s legendárními jmény Simon & Garfunkel, jejichž melodie Saudka také inspirovaly.^[zdroj?]

Celá sedmdesátá léta byla ve znamení samoty a smutku, bál se o syna Davida, že by mohl zemřít. David se nakonec uzdravil, nicméně ho jeho otec dávno ztratil navždy.^[zdroj?]

V roce 1972 Saudek našel „Zeď“, na jejíž nápad použít jí jako pozadí na svých fotografiích ho přivedla tehdy začínající, později jeho nejznámější fotomodelka Evelyn Schloss (vl. jm. Eva Šlosárová, nar. 1953), která si "Zdi", jakožto vhodnou na pozadí fotografie, všimla a Janovi jí použít navrhla, když jí Jan ve svém sklepním ateliéru v Koněvově ulici, jakožto zeď nevzhlednou, vlhkou a plesnivou, chtěl přemalovat. Tato "Zeď" se stala symbolem, který se později v jeho dílech často vyskytuje. Tenkrát si ještě neuvědomoval, jaký to v jeho další tvorbě bude mít význam.^[zdroj?] Přibližně o rok později Jan začíná malovat a psát.

O jeho fotografiích panuje prozatím jen naprosté mlčení, ale až mnohem později možná pochopí, proč tomu tak asi bylo – proto, že umělci zpravidla nebývají nikým pochopeni. V sedmdesátých letech prožívá velice mnoho krátkých známostí, ze kterých má dokonce i několik dětí.^[zdroj?]

V roce 1976 umřel Saudkův otec.

Konec sedmdesátých let byl ve znamení depresí a beznaděje, které ho dokonce přiměly až k tomu, že snědl barbiturát, a tak vlastně mohl uniknout ze světa. Trochu radosti ho v těchto černých a smutných letech nakonec potkalo, neboť se setkává s Gisèle Freundovou, která mu dá Rolleiflex, co s ním tenkrát fotila Evitu Peronovou.^[zdroj?]

Počátkem osmdesátých let dostal svou první velkou odměnu za své nadání ve výši tisíc dolarů, což se rovnalo jeho celoročnímu platu dělníka, jímž v této době ještě stále byl.^[zdroj?] Po tomto úspěchu nastal obrat k lepšímu a zároveň skončila jeho každodenní práce v továrnách. Zapříčinila to skutečnost, že k jeho velké radosti dostal legitimaci Fondu československých výtvarných umělců. A právě od té doby se cítil „na svobodě“.^[zdroj?]

V těchto letech se poprvé ocitl na nudistické pláži a byl ohromen, jak jsme, my lidé, krásní a „naprosto ubozí“. Z nudistické pláže načerpal velkou inspiraci pro své fotografie.

V 1985 roce mu byl přidělen malý podkrovní byt, kde měl jen věci nezbytné pro svůj životy – fotokomoru, postel a stůl.^[zdroj?]

Rok poté se pokusil o sebevraždu, která se mu nepodařila. V roce 1987 se mu narodilo další dítě, s jinou ženou. Také tohoto léta jednou uprostřed noci potkal svou kdysi nejmilejší dceru Karolínu. Nepoznali se navzájem, naposledy ji viděl před mnoha lety jako dítě. Podle vlastních slov pak s Karolínou udržoval od konce 80. let incestní vztah. Dcera s ním měla otěhotnět a podstoupit potrat.^{[8][9][10][11]}

O několik let později došlo k tomu, že mu členové rodiny zabavili negativy a začali ho vydírat, byli si velice dobře vědomi, co tyto negativy pro Saudka znamenají. Po pěti měsících dostal své negativy zpět, ale čas bez nich pro něho byl prý ten nejhorší v jeho životě.

V roce 1988 se stal kandidátem Svazu výtvarných umělců a v tomto roce se snažil tvořit trochu jinak a to se symboly lásky, oddanosti, věrnosti apod. V osmdesátých letech se v jeho snímcích vyskytují protikladné pocity – vztahy lásky a nenávisti, upřímnosti a falše, krásy a ošklivosti, mládí a stáří.

Ve svých dílech zobrazoval všechno, co se týkalo štěstí, rodinného domova. Počátkem devadesátých let byl Saudek velmi populární.^[zdroj?]

Jan Saudek byl vybrán filmovou společností Febio pro projekt GEN (100 Čechů dneška). O několik málo let později vystavuje své fotografie naposledy ve své vlasti. Z výstavy byl výtěžek 7 milionů 200 tisíc korun. Tuto částku dává Jan na dobročinné účely.^[zdroj?]

Jednou se také účastnil narození dítěte, po kterém si uvědomil a pochopil, že všechno ostatní co doposud považoval za závažné a důležité, bylo naprosto nepodstatné, a konečně poznal, co je ve skutečnosti láska a mateřství.^[zdroj?] V roce 2005 nakladatelství Slovart vydalo výpravnou knihu Saudkových obrázků, současně jeho přítelkyně Sára připravila a uspořádala k jeho 70. narozeninám jako dárek velkou výstavu. Kniha se okamžitě vyprodala, a Saudek zažívá úspěchy. A přestože původně už v Čechách nechtěl vystavovat, v roce 2005 proběhla v domě U bílého jednorožce na Staroměstském náměstí přehlídka jeho tvorby The Best of Jan Saudek.^[12]

V roce 2006 dostal za šíření dobrého jména vlasti v zahraničí od ministra kultury vyznamenání Artis Bohemiae Amicis, které dostal spolu se spisovateli Vladimírem Körnerem a Milanem Kunderou. Portrétoval známé osobnosti včetně sta portrétů členů činohry, baletu a opery (v roce 2006).

V roce 2014 si na českém velvyslanectví v Pekingu vzal svoji dlouholetou přítelkyni a matku svých dětí, novinářku Pavlínu Saudkovou.

V lednu 2015 mu jeho manželka Pavlína porodila třetí dítě, holčičku Josefínu.^[13]

V komunálních volbách v roce 2018 do Zastupitelstva hlavního města Prahy kandidoval z pozice nestraníka jako lídr hnutí PLUS a tudíž byl i kandidátem tohoto hnutí na post primátora města. Hnutí se však do zastupitelstva vůbec nedostalo.^[14]

V roce 2019 byl oceněn státním vyznamenáním medailí Za Zásluhy. ^[15]

Většina fotografií je kolorovaná. Jan Saudek začal fotografovat sám sebe, své fotografie inscenoval. Ze začátku jeho tvorby se věnoval zachycení mateřství a otcovství. Se svoji ženou Marií měl dva syny – Davida a Samuela a oba jsou předmětem jeho fotografování v období jejich dětství i dospívání.

V osmdesátých letech 20. století jeho tvorbě dominovala „Zeď“. Jeho díla byla erotičtější a provokativnější. Vyjadřovala vztahy mezi mužem a ženou, a to jak lásku a přitažlivost, tak i nenávist až agresivitu. Námětem jeho fotografií byly mladé dívky, dospělé krásné ženy, i obtloustlé starší dámy.

V devadesátých letech 20. století pracoval na cyklu „Karty“, což byly polonahé ženy naproti sobě spojené v pase, podobně jako na hracích kartách. Dalším jeho oblíbeným motivem je otevřené okno a před ním žena, muž či milenci v různých situacích. V tomto období je jeho tvorba mnohem více erotická, velmi živočišná až perverzní. Saudek je motivován těly žen různých tvarů, od příliš hubených, přes opravdu obézní až po různě zdeformovaná.

Jan Saudek není pouze fotograf, ale i malíř. Jeho malby jsou většinou inspirovány jeho fotografiemi. Dílo Jana Saudka je kontroverzní a provokativní, možná obsahuje i řadu sdělení a je snad také oslavou lidství.

Zdroj: Wikipedie, Internet