Botero Fernando

Fernando Botero je renomovaný kolumbijský malíř a sochař známý svou objemovou stylizací postav a předmětů.

Kolumbijský malíř a sochař Fernando Botero se narodil 19. dubna 1932 v Medelínu. Jeho otec byl obchodním cestujícím, nicméně zemřel, když byly malému Boterovi pouhé dva roky. O něj a jeho dva bratry se pak starala jeho matka, která je také dala zapsat do jezuitské církevní školy, kde panovala pevná kázeň a řád. Už jako malý chlapec se Botero zajímal o malování a jeho koníčkem bylo také časté navštěvování býčích zápasů. Tyto dva zájmy pak Botero zkombinoval tak, že před arénou prodával za pět pesos své obrázky toreadorů a býků. V jeho sedmnácti letech mu pak dokonce vyšel v medelínských novinách El Colombiano jeho obrázek Picasso a nekonformita umění, který odhalil jeho zájem o abstraktní umění.

V roce 1951 se Botero přestěhoval do Bogoty, kde také v tom samém roce uspořádal v galerii Lea Matize svoji první samostatnou výstavu. Už o rok později se pak zúčastnil národního Salonu v Bogotě, kde získal druhou cenu, která mu umožnila odjet do Evropy, kde studoval tvorbu starých mistrů. Na svých cestách za uměním navštívil Španělsko, Francii a Itálii. Prvním obrazem, který Botero namaloval svým charakteristickým stylem, byl v roce 1956 jeho obraz Zátiší s mandolínou, který namaloval za svého pobytu v Mexiku.

Botero sám sebe kdysi nazval nejkolumbijštějším ze všech kolumbijských umělců, což je bezpochyby v moderním kolumbijském umění opodstatněné tvrzení. Pro Boterovu tvorbu jsou typické jednoduché formy, jemná barevnost a jakoby groteskně napuchlé a obézní postavy. Boterův vědomě naivní styl navozuje jakousi delikátní rovnováhu mezi humorem a kritikou společnosti a mezi uměním a politikou.

Botero se ve svých pracích dokázal úspěšně orientovat ve zkušenostech, které získal studiem západních uměleckých tradic, zejména z kompozic Diega Velázqueze, Piera della Francescy a Francisca Goyi, a dokázal tyto zkušenosti umně spojit se soudobou kolumbijskou kulturou. Botero zhotovil také mnoho soch, včetně sérií monumentálních ženských aktů, které byly vystaveny po celé délce Champs-Elysées.

Od roku 1960 Botero žil v New Yorku, v roce 1973 přesídlil do Paříže a často pobývá také v Toskánsku.

Zdroj: www.artmuseum.cz