Jilemnická Elen

Studovala v letech 1960 až 1964 na Střední umělecké škole sochařsko-kamenické v Hořicích v Podkrkonoší, pak jeden rok na Akademii výtvarných umění v polské Vratislavi. V letech 1965 až 1970 studovala na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru profesorů Karla Hladíka a Jiřího Bradáčka.

Její umělecké směřování formoval pop art a nová figurace. Po prvních dílech s náměty divadla a cirkusu ji začaly oslovovat situace každodennosti. Během sedmdesátých let se stále více prosazuje fragment, detail, torzo. Zvětšením proměňuje boty, šaty, kravaty, zubní kartáčky v monumenty. V cyklech se nejčastěji objevuje lidská ruka, materiálem je polychromovaná sádra, keramika. Přelom sedmdesátých a osmdesátých let přináší zájem o kámen, především pískovec. Grotesknost hlav nespočívá v ironii, ale v absenci tváře, portrét se mění ve skořepinu. Od poloviny osmdesátých let se zabývá keramickými reliéfy, které jsou skoro deníkovými záznamy běžných situací – zapínání knoflíků, pohled do zrcadla, provlékání šňůrky, strouhání mrkve, stříhání nehtů, banální činnosti povyšuje na obřad. K některým námětům se vrací, zpracovává je v různých variantách. Věnuje se i užitkové keramice, vyrábí dózy, cukřenky, misky, rámy na zrcadla.

Od roku 1992 až 1994 působila jako vedoucí sochařského oddělení Střední průmyslové školy sochařské a kamenické v Hořicích v Podkrkonoší. V letech 1995 až 1996 byla vedoucí sochařského oddělení Vyšší odborné školy restaurování kamene v Hořicích v Podkrkonoší a od roku 1999 až 2007 působila jako odborná asistentka na Českém vysokém učení technickém v Praze na Fakultě architektury, Ústav výtvarné tvorby.

Dílo Ellen Jilemnické je zastoupeno ve sbírkách Uměleckoprůmyslového muzea Praha, Galerie Klatovy Klenová, Památníku národního písemnictví, Národní galerie v Praze, Galerie hlavního města Prahy, Alšovy jihočeské galerie Hluboká nad Vltavou,Českého muzea výtvarných umění Praha, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Muzea umění Olomouc, Východočeské galerie v Pardubicích a v soukromých sbírkách v Čechách, Francii, Anglii, Japonsku, USA, Maroku, Německu, Španělsku.

Ve sbírkách Horácké galerie v Novém Městě na Moravě jsou dvě plastiky autorky, Brána II a Podobizna prof. Petra Wittlicha.

  

Samostatné výstavy (výběr)

1971    Galerie Mladých, Mánes, Praha

1976    Galerie ve věži, Mělník

1986    Staroměstská radnice, Galerie hlavního města Prahy, Praha

1990    Galerie Mladá Fronta, Praha

1990    Galerie im Blauen Haus, Perg, Rakousko

1991    Muzeum, Cheb

1991    Zámek, Sokolov

1992    Galerie U prstenu, Praha

1995    Galerie Wehntalerstrasse, Curych (Švýcarsko)

1996    Mánes, Praha

1997    Galerie Chodovská tvrz, Praha

2005    Galerie moderního umění, Hradec Králové

2005    Horácká galerie, Nové Město na Moravě

Podobizna prof. Petra Wittlicha

Kolektivní výstavy (výběr)

1977    Čeští umělci, Varšava

1979    Mladí pražští výtvarníci, Český Krumlov

1983    Člověk, Oblastní galerie, Liberec

1986    Sochařská setkání, Vojanovy sady, Praha

1989    Bienále plastiky, Trenčín

1989    Mezinárodní sochařské sympozium, Hořice

1991    ECO-ART, Průhonice

1991    sochařská sympozia, Feldkirch a Vídeň

1992    Výstava současného českého sochařství, Mánes, Praha

1993    Artefact, Soissons (Francie)

1994    Socha a hlína, Galerie U prstenu, Praha

1994    Mánes Mánesu, Praha

1995    Z galerie hořických sochařů II, Hořice

1996    Mezinárodní sochařské sympozium, Hořice

1997    Moravská galerie, Brno

1997    Umění zastaveného času, Státní galerie, Cheb

1998    Čeští výtvarníci k 650. výročí Univerzity Karlovy, Karolinum, Praha

 

Realizace (výběr)

1966    Můra, pískovec, Bohánka u Hořic

1970    Tanečnice, reliéf, epoxid, Kino 70, Hořice v Podkrkonoší

1973    Procházka, malba na beton, sídliště U váhy, Kostelec nad Ohří

1974    Plačky, pískovec, hřbitov v Hořicích v Podkrkonoší

1975    Jablko, pískovec, hřbitov v Hořicích v Podkrkonoší

1976    Tanec, reliéf, epoxid, svatební síň, Ostroměř

1977    Kapky, reliéf, epoxid, hydrostanice, Lázně Bělohrad

1980    Listy, keramický objekt, větrací kryt stanice metra, Praha-Holešovice

1985    Listy, areál před základní školou, Velká Skrovnice

1987    Motýl, pískovec, prostor před mateřskou školou, Praha 6, Kajetánka

1991    Klíč, pískovec, areál Mezinárodní výstavy zahradnictví, Vídeň

1993    Náhrobek rodiny violoncellisty Františka Smetany, pískovec, Ohnišťany

1994    Jan Amos Komenský, busta, bronz, gymnázium v Hořicích

1996    Ladislav Fialka, busta, bronz, Divadlo na Zábradlí, Praha

1998    Metamorfózy roku, čtyři sochy, pískovec, Chodovská tvrz, Praha

2004    Sv. Jan Nepomucký, pískovec, Dolní Počernice, Praha

 

Zdroje

Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-1999. Díl 4. Ch - J. Vyd. 1. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 1999. 341 s. Prameny a dokumenty. ISBN 80-86171-04-3.

Jilemnická, Ellen. Ellen Jilemnická: sochy: Galerie moderního umění v Hradci Králové, 21. dubna - 12. června 2005: Horácká galerie výtvarného umění v Novém Městě na Moravě, 23. června - 11. září 2005: [katalog k výstavě. V Hradci Králové: Galerie moderního umění, 2005. [18] s. ISBN 80-85025-50-7.

Městské muzeum. Jilemničtí. [Hořice]: Městské muzeum, 2008. [10] s

Wikipedie, internet